Vampire: The masquerade pravidla- Přijetí

10. září 2006 v 16:07 | Evangelist
PŘIJETÍ
Ne každá oběť vampýřiho polibku vstane a stane se upírem. Vytvoření nového vampýra vyžaduje vědomé úsilí a často svolení. Přijetí je termín pro akt přeměny smrtelníka na upíra. Když chce mít vampýr potomka, jeho lov nabere nové charakteristiky. Tento Rodný ne­hledá jenom potravu. Místo toho je více uvědomělý a lstivý; a hledá perfektní kombinaci osobního chování, které zajišťuje nesmrtelnost.
Důvody pro vykonání tohoto činu se liší od Rodného k Rodnému. Někteří cítí lítost nad kletbou vampyrismu a vybírají smrtelníky, kteří by mohli dát něco na oplátku rase Rodných. Několik upírů hledá velké umělce, mysli­tele nebo tvůrce, jejichž talent by byl uchován navždy. Tito vampýři potom často velmi trpí, když vidí, že jejich sobeckost se promítla do těch, co přivedli do svého světa, protože Přijetí často ničí také záblesky tvořivosti.
Rodní nemají schopnost vymýšlet něco nového. Spíše se snaží řídit lidskými trendy, než aby je sami stanovo­vali. I jejich nejvíce inspirovaná díla nejsou víc, než jen ubohou imitací děl smrtelníků, která už byla kdysi udě­lána. Je ironií, že vampýři, kteří by chtěli uchovat talent svého potomka, napáchají na talentu svého následovníka vždy více škody, než by na něm zanechalo přirozené zestárnutí.
Někteří vampýři jsou u svého Přijetí pomstychtivý a plní zášti, protože si vybírají smrtelníky, které potom chtějí vidět trpět. Někteří obzvláště krutí Malkavian se vyžívají v tom, že přivedou mezi své řady ubohé šílence a doufají, že postupným upadáním tohoto Nezkušence do zoufalství, získají něco nového. Oškliví Nosferatu se také vyžívají v Přijetí proto, aby přivedli mezi své řady krásné smrtelníky a mají radost z nářku Dětí, když se promění v odpornou, zdeformovanou postavu. Dokonce i Toreador ve své degenerované podstatě si někdy vybere svého následovníka, aby si upevnil svou nadřazenost nad těmi, co byli za života rozmazlováni.
Většina Rodných však provádí Přijetí kvůli osamění nebo touze. Takoví upíři z toho vyjdou vždy nejhůře, protože po vyvrcholení jejich chtíče nebo bolesti nezů­stanou se spřízněnou duší, ale s monstrem které je kaž­dým coulem tak bezcitné a predátorské, jako jsou oni sami.
Rodní jen málokdy provádějí Přijetí impulsivně. Právo vytvořit potomka je udělováno jen zřídka. Ti, kteří násle­dují tradice, neustále touží po špetce příležitosti, které se jim možná nedostane dalších 1000 let.
Někteří vampýři nedbají na tyto tradice, nebo jim ne­záleží na právu vládce zničit je a jejich potomka. Řady Caitiffů se rozrůstají. Jsou to vampýři, kteří neznají svou linii, kteří náhodou povstanou jako Rodní poté, co si o nich jejich predátoři mysleli, že jsou mrtvý. Nebo mají Siry, kterým na nich nezáleží a nechají je.
Fyzický akt vytvoření Rodného není složitý, ačkoli mnoho Sirů odmítá instruovat svého potomka v tomto procesu. Vampýr nejprve vysaje krev své oběti až do bodu smrti, což není obtížné, protože jakmile je proveden polibek, oběť je obvykle příliš ztracena v mučivé bolesti, než aby odolávala svému útočníkovi. Po odstranění veš­keré krve svého budoucího potomka, umístí Sir do úst svého následovníka svou vlastní krev. Toto množství se liší, protože někteří upíři nechávají sát své potomky ze svých vlastních zápěstí, zatímco jiní vampýři umístí na rty svého následovníka malou kapičku a sledují, jak bestie postupně přebírá moc.
Vampýři Sabatu po provedení Přijetí, svého nástupce pohřbí a tím tohoto potomka nutí, aby se vykopal ze svého vlastního hrobu.
Ať už je prováděn jakýkoliv z těchto procesů, potomek potom umírá jako smrtelník a umírá i jeho duše. Po­vstane pak nepřirozeně - jako vampýr.
Umírání je okamžik velké bolesti. Potomek trpí kře­čemi a šoky, když se jeho tělo svíjí ve smrtelné křeči. Okamžik procitnutí je na druhé straně možná největší potěšení, které Rodný může pocítit. Jde často o poslední opravdové extázi, kterou vampýr kdy pozná. Jak nastu­puje mystický proces transformace na mrtvém těla ná­stupce, vyrovnají se různé nedokonalosti a tělo se mnohdy stává krásnější. Taková krása je odstrašující a způsobuje strach. Je to taková predátorská graciéznost jako třeba elegance žraloka nebo jedovatého hada.
Smysly tohoto nového vampýra se taky vyšplhají na neuvěřitelnou úroveň. Slyší zvuky, které nikdy neslyšel. Hmat je najednou citlivější; objeví barevné rozlišení, které není normálně přístupné lidskému oku a množství různých pachů, které před tím nerozlišil. Vampýrova chuť se také velmi zlepší, ale k jediné strašlivé pachuti. Vampýra potom uspokojí pouze jediná substance a to je lidská krev.
Od okamžiku kdy povstane, je upír otrokem svého hladu. A každou noc od svého Přijetí až po věčnost bude zakoušet hladovění, které je možné zahnat pouze love­ním svého bývalého druhu.
Po Přijetí se tomuto dítěti říká Nezkušenec a je pod ochranou a vedením svého Sira dokud ten nerozhodne, že je připraven vydat se do noci sám. Výchova dítěte spadá do zodpovědnosti Sira po způsobu Rodných, i když taková výchova je zřídkakdy formální. Často bývá jen taková nárazová a vždycky je poznamenaná žárlivostí a předsudky Sira. Mnoho Sirů, kteří touží po patolízalech často ovlivní mysli svého potomka tak, aby byla namí­řena proti jeho nepřátelům nebo záměrně vynechají důle­žité informace, kterými je lepší zasypat potomka později.
PRVNÍ NOCI
Jak tento potomek vstupuje do světa zatracených, naučí se o nemrtvé společnosti prostřednictvím svého Sira. Když ho Sir představí ostatním Rodným, může Nezkuše­nec získat znalosti z první ruky o rituálech, které jsou spojeny s upíří společnosti. Většina Sirů se však snaží udržet svého potomka od ostatních Rodných, protože se obává, že vystavení ostatním vampýrům by mohlo ovliv­nit znalosti jeho dítěte směrem, který by si nepřál.
Mnoho prvních nocí stráví Nezkušenci tím, že se učí, co to znamená, být nemrtvým. Potomek se nevyhnutelně střetne se bestiíem, a buď upadne do zuřivosti nebo se naučí, jak odolávat jeho divokým výzvám. V ovládání bestiea může Sir nabídnout pomoc a vedení. Nebo může sledovat, jak bestie přepadá jeho nástupce a potom ho peskovat za to, že je slabý. V této době se tento potomek dozví, že nesmrtelnost je prokletím! Navzdory veškeré moci, kterou získal Přijetím. Už není úplně sám sebou, musí navždy odolávat hladu, který ho uvnitř spaluje. V této době se také naučí (příliš pozdě) ocenit emoční schopnosti, které mají smrtelníci. Jako vampýrovi mu srdce umře - zanechá jenom studenou mrtvolu, která není schopna nic cítit. Většina vampýrů kompenzuje tuto věc tím, že ze sebe dělá citlivé tvory a snaží se vyvolávat pomocí magie vzpomínky a emoce dlouho mrtvých. Zoufalství je vše, co zůstává v srdcích mnoha upírů, když si uvědomí, že ztratily sami sebe.
První noci jsou doba ponurých odhalení. Mnozí Nezku­šenci se nemohou vyrovnat se světem noci, do kterého se znovu zrodily a raději si zvolí sluneční paprsky než, aby pokračovali ve své existenci.
LOV
Nejdůležitější věcí pro nově zrozeného vampýra je, jak lovit lidské oběti. V tomto procesu Sir nevyhnutelně přebere důležitou roli a buď instruuje svého potomka v umění krmení se, anebo ho ponechá jeho vlastnímu ro­zumu a potom ho zkritizuje.
Zášť v osobnosti Rodného se projeví, když instruuje svého potomka jak lovit. Mnozí upíři neposkytnou svým potomkům žádné kojenecké období. Oni se nedozvědí, že mohou existovat i na krvi zvířat. Ve skutečnosti mnoho Sirů úmyslně zapomene informovat své potomky o tom, že zvířecí krev může vampýra také nasytit. Hned obrátí pozornost svého nástupce na lidskou rasu a donutí je hned z počátku lovit ty, kterými kdysi byli. Potomek se velmi brzy naučí, že lov je základem vampýrovy existence. Z e všech praktik, do kterých ho Sir uvede, je sání jediné a absolutně nejdůležitější pro existenci upíra, proto většina Rodných učí své potomky, aby si lov vy­chutnávali, a aby se vyžívali v hrůze svých obětí, anebo aby si vychutnávaly doušek krve před tím, než projde jejich rty.
Krmení vampýra, známé jako Polibek, poskytuje vel­kou extázi oběti. Rodní také cítí fyzickou blaženost, když výživná esence proudí do těla, aby naplnila jejich oběh a mír ve vampýrově duši. Upíři se krmí různými způsoby podle toho, jak to sedí jejich osobnostem. Někteří vam­pýři dávají přednost brutalitě a se svou obětí zácházejí hrubě a nechávají je potom zlomené. Jiní to protahují, aby zvýšili smyslnost Polibku a provádějí propracovaná zneuctění a shromažďují harémy smrtelníků, ze kterých se potom mohou krmit. Přesto někteří Rodní kradou krev ze svých obětí, aniž by o tom tito lidé věděli.
Vampýři často trpí následnými účinky po krmení z lidí, kteří měli něco s krví. Tato životní tekutina z nemocného individua má špatnou chuť a může mít na upíra opačný účinek. Vampýři, kteří se krmí z opilců, nebo feťáků se mohou cítit sami jako kdyby pily nebo požili drogu. Jen několik Rodných se těší z těchto zvrhlostí.
Nakonec si každý vampýr vytvoří svůj vlastní styl při krmení. Učit se krmit poskytuje upírovi příležitost, aby tyto preference našel. A Sir často rád pozoruje svého potomka, jak provádí několik prvních klopýtavých kroků, aby se stal opravdovým predátorem. Vampýři si však musí dávat pozor, aby při krmení zůstala zachována Maškaráda. Je zvykem, že po jídle olíznou díry po svých tesácích a zacelí tak magickým způsobem ránu, nenechá­vaje žádné stopy po své přítomnosti. Jak se upír osamo­statní, musí si najít svůj úkryt, který by měl splňovat určité kritéria. Tzn.:
Ÿ hlavně musí vampýra chránit před slunečními paprsky.
Ÿ měl by být těžko objevitelný a sousedi si nesmí všim­nout, že dům opouští jen v noci a vrací se nad ránem.
Ÿ musí být skrytý před zraky nepřátel, protože nepřátelé kteří by našli upírovo doupě, by měli proti tomuto vampýrovi velkou výhodu. Záleží pak jen na nich, jak této výhody využijí.
Úkryty mohou být různé. Mohou to být stoky, nebo lu­xusně zařízené apartmány, ale to záleží jen na osobnosti upíra.
DOMÉNA (Panství)
Je to oblast, kterou vampýr ovládá a má v ní nějakou autoritu, jako třeba dříve král ve svém hradu. Nemusí to znamenat, že ovládá všechno dění v této Doméně. Prostě je to oblast, kde je jeho píseček. Pokud ho chtějí navštívit ostatní vampýři, musí si vyžádat jeho povolení. Většina vampýrů má jen malé domény a domény většiny Nezku­šenců jsou jen jejich úkryty. Ale někteří Starší mohou mít Panství velké jako celé město. Rozdělení domén způsobuje samozřejmě problémy, protože neustále při­bývá nemrtvých, ale místa je tu pořád stejně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama