Peter Kürten-düsseldorfský netvor

11. února 2007 v 16:30 | Evangelista
Mnohonásobný vrah Peter Kürten
Motivem všech jeho činů byla směsice sexuálních úchylek, zejména pak sexuální agrese, pedofilie, zoofilie (pohlavní styk se zvířaty), sadismus a pyromanie. Již pouhý pohled na krev nebo oheň mu stačil k pohlavnímu ukojení. Své oběti si vybíral zcela náhodně a ve všech případech používal jako smrtící nástroj nůž nebo nůžky. "Düsseldorfský netvor" - jak byl Peter Kürten v době páchání vražd tiskem nazván, pocházel ze 13 dětí. Jeden čas početná rodina žila pouze v jedné místnosti. Jeho otec byl alkoholik a násilník a byl trestán vězením za znásilnění jedné ze svých dcer. Když přišel jednou opilý domů, přinutil svou ženu k souloži, na kterou se všechny děti musely dívat. V domě, ve kterém bydlel se tehdy 8letý Kürten seznámil s mužem, který sbíral zaběhnuté psy a pak je trýznil. Kürtena dokonce naučil, jak se psi masturbují. Pak se pokusil o pohlavní styk se sestrou, kterou znásilnil otec. První pohlavní styk provedl krátce nato - s další svou sestrou... Po dovršení 15 let se za krádež dostal poprvé do vězení. Za další trestnou činnost pobyl v kriminálech celkem 24 let - tedy plnou polovinu svého života.
Sérii sexuálních útoků započal začátkem února 1929. V noci na osamělém místě napadl 50letou ženu, která se vracela domů. Nejdříve ženu sledoval, pak ji cestu zastoupil a příjemným hlasem ji pozdravil. Než žena stačila cokoliv říci, chytil ji za klopu kabátu a malými nůžkami ji bodl. Pak následovalo dalších 24 bodnutí. Díky náhodnému chodci, který přivolal lékařskou pomoc, žena útok přežila. Nebyla však schopna podat policii žádnou informaci k útočníkovi. O několik dnů později bylo v blízkosti kostela, nedaleko od místa prvního útoku zohavené tělo malého děvčátka. Zemřelo na mnohačetná bodná zranění a lékaři zjistili, že se v tu dobu ještě neznámý pachatel pokusil děvčátko pohlavně zneužít. Po činu vrah polil její tělo hořlavinou a zapálil. Krátce nato - 12. února byla nalezena v příkopě u silnice mrtvola 45letého mechanika, který se vracel s posezení s přáteli v podnapilém stavu domů. V jeho těle bylo nalezeno 24 bodných ran způsobených menšími nůžkami.
Tří útoky na náhodné oběti, které neměli mezi sebou nic společného (50letá žena, děvčátko, 45letý muž), byly živnou půdou pro tehdejší tisk, který ve spekulacích neznal míru. Obyvatele Düsseldorfu bez rozdílu věku tak zachvátil strach, který se vystupňoval, když policie musela přiznat, že nemá jedinou stopu k odhalení pachatele. Pobouření veřejnosti vzrostlo po 2. dubnu, kdy byla napadena 16letá dívka. Útočník dívce zezadu přehodil smyčku kolem krku. Dívka se urputně bránila a volala o pomoc. Útočník se křiku zalekl a utekl. Hned následující den byla napadena mladá vdaná žena. Neznámý muž ji zezadu hodil na krk laso a strhl ji k zemi. Její křik však uslyšeli náhodní chodci, kteří ji přispěchali na pomoc. Pachatel se příchozích zalekl a z místa činu utekl. I tito svědkové nemohli poskytnou policii popis pachatele. Uvedli pouze to, že byl mladý a uměl dobře utíkat...
Z těchto skutečností policie vytvořila verzi, že pachatelem by mohl být mladý člověk, nejspíš maniak, který umí dobře utíkat. Tomuto profilu odpovídal duševně zaostalý epileptik, o kterém bylo známo, že když se k němu někdo přiblížil, okamžitě utekl. Mladý muž byl zatčen a ke všemu se s ochotou a radostí přiznal. Dokonce přiznal, že podpaloval stodoly a stohy slámy. Noviny pohotově informovaly své čtenáře o maniakovi, který děsil celé město. Jeden z titulků zněl: "Düsseldorfský netvor se přiznal"... Označení "netvor" novinář zvolil proto, že duševně zaostalý epileptik měl "zaječí pysk" - rozštěp horního rtu a patra. Po prověrkách jeho výpovědí byla policie skeptická. Mnoho věcí nesouhlasilo a chyběly důkazy. Přesto ho pro jistotu nechala umístit do psychiatrické léčebny. Veřejnost se zklidnila.
Po čtyřech měsících Peter Kürten zaútočil znovu, tentokrát s větší frekvencí. Koncem srpna bodl do zad mladou ženu, která naštěstí útok přežila. Neuplyno ani 12 hodin a bodnuta do zad byla další žena a kromě ní i muž, který seděl v parku na lavičce. Nikdo z napadených pachatele nepopsal. Vlna opětovného strachu zachvátila město po nálezu dvou dětských těl ženského pohlaví. Obě děti ve věku 6 a 14 let byly uškrceny a měly podřezaná hrdla. Den předtím byla napadena další žena, které tehdy ještě neznámý pachatel nabídl procházku. Když odmítla návrh k sexu, zasadil ji 14 ran nožíkem. Po půlroční léčbě se žena zotavila a policie ji zaměstnala jako písařku. Měla pro to svůj důvod. Chtěla mít tuto ženu kdykoliv k dispozici, protože byla jediná, která byla schopna pachatele poznat. O několik měsíců podzději - 24. května 1930 přišla její chvíle...
Jenže útoky pokračovaly a do 15. října 1929 policie evidovala celkem 46 případů. Sedm případů skončilo smrtí, osm případů policie kvalifikovala jako pokusy vražd. Pátrání se rozšířilo na celé Německo a dokonce i na Holandsko a Polsko. Každý případ napadení ženy byl novináři připisován "netvorovi". Není bez zajímavosti, že svého zvláštního zpravodaje vyslaly do Düsseldorfu i tehdejší české Lidové noviny. Na dopadení vraha policie vypsala odměnu 3.000 marek. Městskou radou byla zvýšena na 15.000. Denně se z městských tlampačů ozývalo varování o pachateli a výzvy ke spolupráci s policii. Hysterie dosáhla vrcholu. Ženy do práce chodily v hloučcích za doprovodu policie. Po každém dítěti, které se jen o pár minut opozdilo cestou ze školy, okamžitě začali pátrat policisté. V listopadu detektivové uspořádali akci, při níž chodili po restauracích, barech a tančírnách. Nechali zklidnit sál nebo zahrát tuš a pak žádali přítomné o spolupráci. Na závěr pak rozdávali letáky s vypsanou odměnou. Pro všechny případy měli u sebe fotografie zavražděných.
Výsledkem bylo celkem 2.650 udání a na 130.000 dopisů určených policii. Žádný z těchto dopisů ani udání nevedl k dopadení Kürtena. Mužů, kteří byli vyslýcháni bylo na stovky. Mnohé udavačské dopisy měli za cíl jen poškodit dobré jméno jejich nositele. Mnozí muži byli zatčeni jen proto, že po setmění běhali po parcích. Zatčena byla i žena, která měla hluboký hlas a rozdávala dětem bonbony. Mělo se zato, že jde o "netvora" převlečeného za ženu. Všichni podezřelí byli navíc po výslechu ještě předváděni před písařku. V síti policejního vyšetřování skončil 13. května 1930 i Čech obviněný z vraždy četníka. Protože vykazoval ve věznici známky duševní poruchy, byl převezen do do ústavu pro choromyslné ve Štenberku, odkud utekl do Německa. Zachránila ho před obviněním ze zločinů špatná znalost němčiny, neboť o "netvorovi" bylo známo, že plynně mluví německy. Navíc česká policie zjistila, že choromyslý muž byl v době vražd prokazatelně v léčebně. Zatčen byl i muž v ženských šatech, u kterého policie našla nůž a palnou zbraň.V ženském převleku chtěl muž navábit düssldorfského netvora, aby na něj zaútočil. Poté ho chtěl přemoci a předat policii. Motivem jeho jednání byla touha po vypsané odměně...
Dne 14. května 1930 přicestovala do Düsseldorfu 21letá Marie Budlichová, která si našla v tomto městě práci. Na nádraží byla obtěžována nevalně vypadajícím mužem a protože o düsseldorfském netvorovi slyšela, s povděkem přijala nabídku mile vypadajího muže, který podezřelého muže zahnal a sám ji nabídl doprovod. Dokonce přijala jeho pozvání do bytu k občerstvení. Když ji doprovázel k domu, kde měla pracovat, chytil ji za krk a pokoušel se ve stoje o pohlavní styk. Na úpěnlivé prosby od útoku ustoupil. Když se muž ujistil, že si žena vůbec nepamatuje, kde všude byli, ženu odstrčil a odešel. Svou příhodu napsala dívka své přítelkyni, ale protože popletla adresu, dopis skončil na oddělení nedoručitelných zásilek. Poštovní úředník dopis otevřel a po přečtení jeho obsahu dopis předal policii. Detektivům se podařilo Marii Budlichovou vypátrat a ta je 24. května 1930 přivedla k domu, kde se u neznámého muže občerstvila. Když jim majitelka domu ukázala pronajímané místnosti, okamžitě místnost poznala. V bytě byla zadržena Kürtenova manželka. Na policii pak vypověděla, že den předtím se jí Kürten svěřil, že je právě oním mužem, hledaným policií celého Německa... Ještě ten den byl 47letý Kürten zatčen. Kürtena jako útočníka bezpečně poznala i napadená žena, kterou policie zaměstnala jako písařku. Po rekognici omdlela.
Během vyšetřování se Kürten přiznal, že jako 9letý shodil z voru do Rýna svého kamaráda. Když druhý chlapec pro tonoucího kamaráda skočil, Kürten chlapce zatlačil pod vor a oba chlapci utonuli. První svou vraždu spáchal již 25. května 1913 v Kolíně - Mulheimu. Při vloupání do podřadné hospody si všiml spícího desetiletého děvčete. Děvče znásilnil, škrtil a nakonec ji zasadil několik ran nožem. Z vraždy však byl obviněn její strýc - jistý Peter Klein. Kürten totiž ztratil na místě činu kapesník se svými iniciály - P.K. Vyšetřování bylo stíženo i tím, Kürten se přiznával i ke třem vraždám, které prokazatelně spáchat nemohl. Obžaloba ho nakonec vinila ze 48 zločinů, z toho 11 vražd dokonaných, 15 pokusů a 20 případů žhářství, včetně ublížení na zdraví.
Sérii sexuálních útoků započal začátkem února 1929. V noci na osamělém místě napadl 50letou ženu, která se vracela domů. Nejdříve ženu sledoval, pak ji cestu zastoupil a příjemným hlasem ji pozdravil. Než žena stačila cokoliv říci, chytil ji za klopu kabátu a malými nůžkami ji bodl. Pak následovalo dalších 24 bodnutí. Díky náhodnému chodci, který přivolal lékařskou pomoc, žena útok přežila. Nebyla však schopna podat policii žádnou informaci k útočníkovi. O několik dnů později bylo v blízkosti kostela, nedaleko od místa prvního útoku zohavené tělo malého děvčátka. Zemřelo na mnohačetná bodná zranění a lékaři zjistili, že se v tu dobu ještě neznámý pachatel pokusil děvčátko pohlavně zneužít. Po činu vrah polil její tělo hořlavinou a zapálil. Krátce nato - 12. února byla nalezena v příkopě u silnice mrtvola 45letého mechanika, který se vracel s posezení s přáteli v podnapilém stavu domů. V jeho těle bylo nalezeno 24 bodných ran způsobených menšími nůžkami.
Tří útoky na náhodné oběti, které neměli mezi sebou nic společného (50letá žena, děvčátko, 45letý muž), byly živnou půdou pro tehdejší tisk, který ve spekulacích neznal míru. Obyvatele Düsseldorfu bez rozdílu věku tak zachvátil strach, který se vystupňoval, když policie musela přiznat, že nemá jedinou stopu k odhalení pachatele. Pobouření veřejnosti vzrostlo po 2. dubnu, kdy byla napadena 16letá dívka. Útočník dívce zezadu přehodil smyčku kolem krku. Dívka se urputně bránila a volala o pomoc. Útočník se křiku zalekl a utekl. Hned následující den byla napadena mladá vdaná žena. Neznámý muž ji zezadu hodil na krk laso a strhl ji k zemi. Její křik však uslyšeli náhodní chodci, kteří ji přispěchali na pomoc. Pachatel se příchozích zalekl a z místa činu utekl. I tito svědkové nemohli poskytnou policii popis pachatele. Uvedli pouze to, že byl mladý a uměl dobře utíkat...
Z těchto skutečností policie vytvořila verzi, že pachatelem by mohl být mladý člověk, nejspíš maniak, který umí dobře utíkat. Tomuto profilu odpovídal duševně zaostalý epileptik, o kterém bylo známo, že když se k němu někdo přiblížil, okamžitě utekl. Mladý muž byl zatčen a ke všemu se s ochotou a radostí přiznal. Dokonce přiznal, že podpaloval stodoly a stohy slámy. Noviny pohotově informovaly své čtenáře o maniakovi, který děsil celé město. Jeden z titulků zněl: "Düsseldorfský netvor se přiznal"... Označení "netvor" novinář zvolil proto, že duševně zaostalý epileptik měl "zaječí pysk" - rozštěp horního rtu a patra. Po prověrkách jeho výpovědí byla policie skeptická. Mnoho věcí nesouhlasilo a chyběly důkazy. Přesto ho pro jistotu nechala umístit do psychiatrické léčebny. Veřejnost se zklidnila.
Po čtyřech měsících Peter Kürten zaútočil znovu, tentokrát s větší frekvencí. Koncem srpna bodl do zad mladou ženu, která naštěstí útok přežila. Neuplyno ani 12 hodin a bodnuta do zad byla další žena a kromě ní i muž, který seděl v parku na lavičce. Nikdo z napadených pachatele nepopsal. Vlna opětovného strachu zachvátila město po nálezu dvou dětských těl ženského pohlaví. Obě děti ve věku 6 a 14 let byly uškrceny a měly podřezaná hrdla. Den předtím byla napadena další žena, které tehdy ještě neznámý pachatel nabídl procházku. Když odmítla návrh k sexu, zasadil ji 14 ran nožíkem. Po půlroční léčbě se žena zotavila a policie ji zaměstnala jako písařku. Měla pro to svůj důvod. Chtěla mít tuto ženu kdykoliv k dispozici, protože byla jediná, která byla schopna pachatele poznat. O několik měsíců podzději - 24. května 1930 přišla její chvíle...
Jenže útoky pokračovaly a do 15. října 1929 policie evidovala celkem 46 případů. Sedm případů skončilo smrtí, osm případů policie kvalifikovala jako pokusy vražd. Pátrání se rozšířilo na celé Německo a dokonce i na Holandsko a Polsko. Každý případ napadení ženy byl novináři připisován "netvorovi". Není bez zajímavosti, že svého zvláštního zpravodaje vyslaly do Düsseldorfu i tehdejší české Lidové noviny. Na dopadení vraha policie vypsala odměnu 3.000 marek. Městskou radou byla zvýšena na 15.000. Denně se z městských tlampačů ozývalo varování o pachateli a výzvy ke spolupráci s policii. Hysterie dosáhla vrcholu. Ženy do práce chodily v hloučcích za doprovodu policie. Po každém dítěti, které se jen o pár minut opozdilo cestou ze školy, okamžitě začali pátrat policisté. V listopadu detektivové uspořádali akci, při níž chodili po restauracích, barech a tančírnách. Nechali zklidnit sál nebo zahrát tuš a pak žádali přítomné o spolupráci. Na závěr pak rozdávali letáky s vypsanou odměnou. Pro všechny případy měli u sebe fotografie zavražděných.
Výsledkem bylo celkem 2.650 udání a na 130.000 dopisů určených policii. Žádný z těchto dopisů ani udání nevedl k dopadení Kürtena. Mužů, kteří byli vyslýcháni bylo na stovky. Mnohé udavačské dopisy měli za cíl jen poškodit dobré jméno jejich nositele. Mnozí muži byli zatčeni jen proto, že po setmění běhali po parcích. Zatčena byla i žena, která měla hluboký hlas a rozdávala dětem bonbony. Mělo se zato, že jde o "netvora" převlečeného za ženu. Všichni podezřelí byli navíc po výslechu ještě předváděni před písařku. V síti policejního vyšetřování skončil 13. května 1930 i Čech obviněný z vraždy četníka. Protože vykazoval ve věznici známky duševní poruchy, byl převezen do do ústavu pro choromyslné ve Štenberku, odkud utekl do Německa. Zachránila ho před obviněním ze zločinů špatná znalost němčiny, neboť o "netvorovi" bylo známo, že plynně mluví německy. Navíc česká policie zjistila, že choromyslý muž byl v době vražd prokazatelně v léčebně. Zatčen byl i muž v ženských šatech, u kterého policie našla nůž a palnou zbraň.V ženském převleku chtěl muž navábit düssldorfského netvora, aby na něj zaútočil. Poté ho chtěl přemoci a předat policii. Motivem jeho jednání byla touha po vypsané odměně...
Dne 14. května 1930 přicestovala do Düsseldorfu 21letá Marie Budlichová, která si našla v tomto městě práci. Na nádraží byla obtěžována nevalně vypadajícím mužem a protože o düsseldorfském netvorovi slyšela, s povděkem přijala nabídku mile vypadajího muže, který podezřelého muže zahnal a sám ji nabídl doprovod. Dokonce přijala jeho pozvání do bytu k občerstvení. Když ji doprovázel k domu, kde měla pracovat, chytil ji za krk a pokoušel se ve stoje o pohlavní styk. Na úpěnlivé prosby od útoku ustoupil. Když se muž ujistil, že si žena vůbec nepamatuje, kde všude byli, ženu odstrčil a odešel. Svou příhodu napsala dívka své přítelkyni, ale protože popletla adresu, dopis skončil na oddělení nedoručitelných zásilek. Poštovní úředník dopis otevřel a po přečtení jeho obsahu dopis předal policii. Detektivům se podařilo Marii Budlichovou vypátrat a ta je 24. května 1930 přivedla k domu, kde se u neznámého muže občerstvila. Když jim majitelka domu ukázala pronajímané místnosti, okamžitě místnost poznala. V bytě byla zadržena Kürtenova manželka. Na policii pak vypověděla, že den předtím se jí Kürten svěřil, že je právě oním mužem, hledaným policií celého Německa... Ještě ten den byl 47letý Kürten zatčen. Kürtena jako útočníka bezpečně poznala i napadená žena, kterou policie zaměstnala jako písařku. Po rekognici omdlela.
Během vyšetřování se Kürten přiznal, že jako 9letý shodil z voru do Rýna svého kamaráda. Když druhý chlapec pro tonoucího kamaráda skočil, Kürten chlapce zatlačil pod vor a oba chlapci utonuli. První svou vraždu spáchal již 25. května 1913 v Kolíně - Mulheimu. Při vloupání do podřadné hospody si všiml spícího desetiletého děvčete. Děvče znásilnil, škrtil a nakonec ji zasadil několik ran nožem. Z vraždy však byl obviněn její strýc - jistý Peter Klein. Kürten totiž ztratil na místě činu kapesník se svými iniciály - P.K. Vyšetřování bylo stíženo i tím, Kürten se přiznával i ke třem vraždám, které prokazatelně spáchat nemohl. Obžaloba ho nakonec vinila ze 48 zločinů, z toho 11 vražd dokonaných, 15 pokusů a 20 případů žhářství, včetně ublížení na zdraví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mishel mishel | Web | 11. února 2007 v 17:48 | Reagovat

no teda to byl mamlas...

2 Psychicky narušená Psychicky narušená | E-mail | Web | 12. února 2007 v 16:13 | Reagovat

Máš to tady nadvakrát Ale to neva. :oD. ten zabil lidí, jakoby ho to snad bavilo. A ještěse znal s takovýma podivínama, tak to bude taky trochu tím.

PS: Jsi u mě zapojená do řetězáku. Ale pokud nechceš, tak to nemusíš dělat.

3 Ladislav Svěcený Ladislav Svěcený | E-mail | 24. dubna 2007 v 18:18 | Reagovat

Znám lepšího,je to Cedrik Briance.Žil v tomto století na severu Irska a svoje oběti zásadně porcoval zaživa,jejich uši a různé výčnělky nosil jako náhrdelník,no prostě hovado.Na svojem kontě má nejméně 260 obětí,byly to hlavně ženy,ale zjistilo se,že třetina z nich jsou muži,kteří byli statní,takže se nejednalo o žádního drobečka.Proslýchá se,že byl vzdáleným příbuzným slavného Jacka rozparovače.Dodnes se neví kde a kdy zemřel a vůbec jestli.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama